Janet Abels

Smířit se, znamená spojit se. Nebo, jak poeticky uvádí Webstrov slovník „znovunastolit

přátelství“. A tak pokud je něco znovu spojeno, nebo pokud je nastoleno přátelství, je to

dobrá zpráva a vždycky příležitost k oslavě protože: co bylo rozděleno je opět pohromadě, co

bylo dvojí je jedno, Co pro nás ale znamená znovuspojení praví dnes? Třeba toto:

– obnovím spojení se sousedy a blízkými

– obnovím spojení i se svým nepřítelem.

– obnovím spojení se světem.

– obnovím spojení s Bohem.

To vše, zdi se, je pravda. Není tu však nějaká podstatná věc která nám uniká? Nebereme věc

za  Špatný   konec?  Myslím,   že  odpověď  leží  v  díle   Thomase  Mertona   „New   Seeds   of

Contemplation“ (Nový‘ zdroj očekávání), kde autor píše o „osobě, kterou bych chtěl být,

která však neexistuje“. Osoba, kterou bych chtěl být, která však neexistuje. Kdo je ta osoba?

Nuže, je to osoba která, „se zbavila, zlých skutků“, neníliž pravda ? Dobrý člověk, svatý člověk,

člověk, který koná jen dobré skutky a dělá dobré věci.

Takže: pokud jsem vzteklý, chci být nevzteklý, pokud jsem závistivý, chci být nezávistivý.

Pokud jsem plný zármutků a nenávistí, chci se jich zbavit. Nebo pokud jsem zemdlený a slabý, zažil jsem neúspěch a zklamání pak chci, aby všechny tyto věci přestaly být součástí mé osoby.

Takový bych chtěl být. Takový však nejsem! Když cítím zlobu, pak zloba je mou součástí, když pociťuji závist, pak závist je mou součástí, když nenávidím, když cítím vinu, když toužím po pomstě, když jsem zaplaven vlastní sexualitou, když jsem slabý nebo zemdlený, chybující a nato zaplavený studem, pak to vše je součástí mé osoby. Takový jsem!

A Bůh mi může navštívit jen takového „jaký jsem“, ne takového „jakým bych chtěl byť‘. Protože „takový jaký jsem“ je realita, ale nikdo „takový jakým bych chtěl být“ neexistuje (říká Merton). Takže napřed musím akceptovat to jak)‘ skutečné jsem, být s tím, naslouchat tomu, nesnažit se to měnit. Potřebuji být se všemi částmi sebe (i s těmi které bych chtěl odhodit, změnit), poslouchat co mi o mě říkají, a to bez nějakého hodnocení a posuzování. A když se mi to povede, když mohu uchopit poznání „kdo vskutku jsem“, pak tepně nastane zázrak, dostane se mi milosti. Pak se ten stav „jaký jsem“ začíná měnit, začíná se transfomovat Začínám být

součástí té velké věci, kterou jsem po celý čas hledal a přitom ji měl na očích, A to vše se děje

jako čistý DAR, ne jako proces chtění, vůle „být tím kým chci být“, ale poznáním toho jaký

jsem,

„… abyste se navzájem milovali Jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem..“ říká Ježíš

v Janově Evangeliu.

Nuže -jak miloval Ježíš? Miloval neřestnou ženu jako neřestnou ženu. Miloval výběrčího daní,

Matouše, jako opovrhovaného celníka. Miloval cizí Samaritánku jako neplnoprávnou cizinku.

Miloval muže posedlého démony i s jeho démony. Miloval postižené leprou jako postižené

leprou, chudé jako chudé, zapomenuté jako zapomenuté.

Miloval je takové jací v tu chvíli byli ne takové jakými by chtěli být

A tak se ptejme: jakou utajenou, skrytou část nás samých Ježíš miluje? Můžeme nést tuto

skrytou část nás samých svým životem?

Zkuste smířit se s tím, spojit se s tím, obnovit přátelství se sebou samým. A pak uvidíte, zda

spolu g tím, jako autentická osoba, můžete nalézt smíření, znovuspojení, přátelství a lásku ke svému okolí, bližním, přírodě, světu, Bohu.