Focusing rozvíjí se tělesný způsob vnímání světa (někdo to označuje jako intuice)
Tomu, kdo si focusing osvojí, pomáhá tato metoda především v jeho vnitřním životě. Pomáhá mu rozpouštět některé špatně únosné pocity, přijmout je a nechat je se vyvinout někam dál. Máme-li před sebou důležité rozhodnutí, můžeme se za pomoci metody focusing poradit se svým tělem jako s důležitým pramenem informací o tom, co pro nás ta která alternativa řešení znamená. Člověk více „cítí co cítí“ a správněji to pojmenovává, intenzivněji prožívá a víc přijímá sám sebe.
Focusing také pomáhá zlepšovat vztahy k blízkým lidem. Kdo přijímá sám sebe, je tolerantnější i k lidem kolem. Zkušenost z focusingu využijeme zejména ve vztahu k našim dětem. Vůči nim nejsnadněji přeneseme svou zkušenost z focusingu, jak je důležité přijmout „špatné“ city a že to vůbec neznamená podporu špatného jednání. Budeme jim pak lépe pomáhat unést jejich vlastní úzkosti a zklamání a staneme se tak pro ně lepšími rodiči a vychovateli.
Příslušníci tzv. pomáhajících profesí (sociální pracovnice, zdravotní sestry, lékaři, učitelé, psychologové, vychovatelé apod.) využijí focusing ve své každodenní práci se svými klienty, pacienty, žáky apod. Zkušenost z focusingu jim umožní lépe snášet a více chápat těžké životní situace těch, jimž pomáhají. Někteří z nich mohou po náležitém výcviku přímo pracovat se svými klienty metodou focusing. Navíc se jim focusing nabízí jako možnost, jak pracovat na vlastních rušivých pocitech vůči tomu, či onomu klientovi, které se čas od času objevují u každého pomáhajícího.
V dnešní době se očekává, že člověk má mít svůj život pod kontrolou. Má se umět ovládat tak, jak je zapotřebí. Focusing učí opaku: umět se – je-li k tomu příhodná chvíle – odevzdat tomu, co se ve mně právě děje. Je k tomu zapotřebí kromě jiného i pokory a důvěry v dobrou podstatu toho, co je ve mně skryto.