Jak se Focusing dělá?
Proces focusing je procesem po sobě jdoucích a logicky navazujících jednotlivých kroků, které se člověk učí na kurzech focusing. Člověk může focusovat sám (termín pro to je „O samotě“) nebo s PROVÁZENÍM někoho, kdo umí provázet.
Základním a prvním krokem je najít tělesný pocit, který je PRÁVĚ TEĎ ten nejdůležitější. Buď jsme s ním v kontaktu okamžitě (bolí mě v krku, hlava, žaludek atd.), nebo se k němu dostaneme následným krokem, když nám takzvaně něco „leží v hlavě“ nebo aktuálně prožíváme nějakou intenzivní událost -i například pozitivní.
Druhým nejdůležitějším krokem je pobývat s pocitem s „VNÍMAVOU PŘÍTOMNOSTÍ“.
Vnímavá přítomnost – Vlídnost
Těžko únosné pocity se nemění proto, že je začneme považovat za správné.
Být vnímavě přítomni nějakému místu znamená pobývat u něj jako např. u malého dítěte. Je to vlastně dialog—my se učíme naslouchat—pak teprve může přijít zpráva, co nám ten pocit chce říct. To znamená neříkat pocitu, co znamená, ale naopak čekat, co přijde. Teprve to nám umožní navázat vazbu s odstrkovaným místem v nás.
Aby nám takový pocit „sdělil svůj příběh“, je zapotřebí abychom u něj pobyli způsobem vlídným a otevřeným. Nazývá se „vnímavá přítomnost“ a je to podobný tělesný pocit, jaký můžeme mít, když vezmeme na klín dítě, kterému se něco zlého přihodilo. Jsme-li u nějakého pocitu vnímavě přítomni, nepotřebujeme mu nic říkat, jenom mu nasloucháme s pochopením pro vše, co je v něm ukryto. Do takového postoje se nemůžeme nutit. U některých trýznivých pocitů nejsme s to zůstat tímto způsobem. Pak je necháme pro danou chvíli na pokoji.
Tento způsob je základní podmínkou, aby došlo k propojení tělesného pocitu se skutečným významem, který je tímto pocitem nesen.
O co se jedná, když mluvíme o Vnímavé přítomnosti, je vidět v pohádce : O malé ptačí holčičce nebo z textu Janet Abels